Následujících deset věcí odlišovalo děti devadesátých let od těch dnešních.
Na devadesátá léta lze nahlížet různými způsoby. Ale ti, kteří prožili dětství v této těžké době, mají rozhodně o čem mluvit. A tyto příběhy z podivné mládeže konce 20. století nebudou moderním dětem vždy srozumitelné… Následujících deset věcí odlišovalo děti devadesátých let od dneška.
Žvýkačka z čehokoli
V té dekádě už věděli o žvýkačkách, ale sehnat tento zázrak v obchodech bylo téměř nemožné. Děti proto hledaly cestu, jak nejlépe mohly: žvýkaly dehet a stromovou pryskyřici. Třešňová žvýkačka byla považována za nejchutnější, ale jen ti nejzoufalejší lidé vyráběli žvýkačky z jehličnatých stromů.
Plivnutí za každých okolností
Ne každý uměl plivat, takže tato specifická dovednost způsobila, že dítě v očích jeho vrstevníků chladlo. Nestarali se ani o to, kdo je další, a jen aby se předvedli před svými vrstevníky. Rodiče a sousedé byli upřímně rozhořčeni, ale to děti vůbec nezastavilo.
Ozdoby vyrobené z nití
V těch letech bylo těžké najít šperky, zvláště trpěli teenageři, kteří jen zřídka dostávali pár drobností od svých rodičů. Pak děti přišly s nápadem tkaní cetek. Nejmódnější byly ty s nápisy a složitými ornamenty.
Pletení věnců
Mezi dívkami bylo v módě plést věnce z čerstvých květin. Obvykle ne každý věděl, jak správně vyrobit věnce, takže mladé řemeslnice stály celé fronty lidí, kteří chtěli získat neobvyklou výzdobu. K výrobě věnců se nejčastěji používaly pampelišky. Nejsnáze se s nimi pletou.
Lezení do kopřiv
V devadesátých letech se děti a teenageři snažili ukázat svou vytrvalost a odolnost. Proto, když se pohádali se svými soudruhy, mnozí byli připraveni sedět v kopřivách mnoho minut. Děti obdivovaly vytrvalost, takže ti, kteří kopřivovou zkouškou prošli důstojně, byli vždy středem pozornosti.
Vytváření „tajemství“
„Tajemství“ byly malé úkryty, ve kterých byly ukryty bankovky, šperky, peníze a cokoli jiného. Všechny cennosti byly umístěny do malého otvoru a navrch byl položen malý kousek skla. Pak bylo potřeba vše zakopat a dokonale si spočítat, jak se k maličkému pokladu ve správnou chvíli dostat.
Hands-free cyklistika
Všichni teenageři devadesátých let uměli jezdit na kole, problém je, že ne každý měl své kolo. Kdo ale mohl cvičit dlouhodobě, naučil se jej ovládat co možná nejuvolněji. A dokonce jezdit „hands-free“, aniž byste museli držet volant.
Skákání na stavbách
V devadesátých letech nebyl v celé republice rozvinutý systém hřišť. Nové se navíc téměř vůbec neobjevily. Tehdy si většinou teenageři vymýšleli originálnější zábavu pro sebe. Dováděli jsme například na stavbách a testovali vlastní šikovnost.
Hry se stromem
Kdo se bál jít na stavby, bavil se pomocí stromů. V devadesátých letech se na nich z klacků a jiných odpadků stavěla celá města. Pořádali také soutěže s pomocí stromů; měřili, kdo skočí nejdál, kdo déle viset na větvi nebo kdo se lépe schová do koruny.
„Sunny“ na houpačce
V těch pár dětských herních komplexech se také uměli správně bavit. Zoufalé děti se houpaly tak silně, že uletěly celý kruh. Tomu se říkalo „vytváření slunce“. Tento trik nebude fungovat na moderních hřištích: na houpačky byly instalovány speciální omezovače.
