Od našeho většinou bezmračného dětství se toho ve světě hodně změnilo. Objevil se internet a s ním mnoho virtuálních pastí. V ulicích měst jezdí mnohem více vysokorychlostních aut a počet nevlídných lidí kolem, soudě podle tiskových zpráv, výrazně vzrostl. Jak tedy můžeme chránit děti před četnými nebezpečími?
Bezpečnost na ulici
Správné chování na silnici je jedním z hlavních aspektů bezpečnosti předškolního dítěte na ulici. Teoreticky všichni víme, že je potřeba přecházet vozovku pouze na místech k tomu určených a pouze tehdy, když na semaforu svítí zelená (nebo na přechodu pro chodce na neregulovaném přechodu pro chodce). V praxi dospělí často porušují jednoduchá pravidla a děti jsou naplněny důvěrou, že je to možné! Rodiče, pamatujte: nestačí svému dítěti říkat, jak a kde má přecházet silnici – musíte také každý den posilovat svá slova vhodným chováním, jinak vaše pokyny nebudou mít smysl!
POZORNOST! Pro jízdu na kole si vyberte místa mimo vozovku. Dítě může ztratit kontrolu a vletět do silnice – nebudete mít čas ho zastavit.
Mnoho matek a otců si pamatuje, že jako děti klidně trávily celé dny na dvoře a domů přiběhly, až když rodiče zavolali: „Dejte mi obojí! Bohužel, časy se změnily a nyní se stále nevyplatí nechat své dítě jít na procházku samo – i když je hřiště „přímo pod okny“. Ať se školka nachází kdekoli – byť jen pár kroků od domova – vezměte tam dítě sami a večer si ho vyzvedněte (je jasné, že tuto odpovědnost lze delegovat na prarodiče, chůvu apod.). Určitě se rozjeďte a pozdravte i prvňáčky, nenápadně odmítněte protesty „Už jsem velký!“
Samozřejmě je nemožné předvídat vše, takže si s dítětem promluvte o tom, proč může být komunikace s cizími lidmi nebezpečná. Násilí by se samozřejmě nemělo malovat, stačí pojmenovat důvody, kterým dítě rozumí: „můžete být odvezeni velmi daleko od nás a zavřeni v cizím domě“ atd. Vysvětlete miminku, že pokud maminka a táta tu není, nemůžete se zapojit do hovoru s cizími strýci a tetami – je lepší se k nim vůbec nepřibližovat na metr (aby je nemohli chytit za ruku). A co víc, je přísně zakázáno s nimi nastupovat do auta nebo jet „na návštěvu“!
Bohužel, zločinci dobře znají háček, který snadno chytí dětskou duši – zde je „hitparáda“ nejběžnějších pastí:
- Příslib zábavy: „Budeme se dívat na kreslené filmy, hrát si na počítači, uvidíme robota podobného wow, který chodí a mluví.“
- Požadavky: „Jděte do toho domu, do toho a takového bytu a dejte mé přítelkyni tyto květiny, chci ji překvapit“, „Pomozte mému synovi vybrat hračku“ atd.
- Dárky: „Podívej se na můj telefon! Chcete to samé? Pojďme, je to v mém autě.“
- Nabídne vám odvoz domů.
- Zprávy od rodičů: „Máma a táta nemohli odejít z práce a požádali mě, abych tě vyzvedl ze školy.“
Dalším nebezpečím ulice jsou zvířata. Povinností majitele psa je zajistit svému mazlíčkovi náhubek a vodítko a také vhodné místo k procházce. Ale budete muset také tvrdě pracovat! Vysvětlete svému dítěti, že přibližovat se k cizím psům nebo toulavým psům, mávat před nimi rukama, pokoušet se chytit za pačesy nebo jednoduše hlasitě křičet není za žádných okolností! Zvíře žije podle instinktů – a takové jednání dítěte může klidně brát jako hrozbu.
MIMOCHODEM. Studium pravidel chování na ulici se může proměnit v zábavu – přemísťujte panenky po nakreslené silnici, skládejte a hrajte pohádky o ztraceném zajíci atd.
Pokud se ztratí dítě…
Bude snazší najít dítě ztracené na ulici nebo v nákupním centru, pokud…
- umí říct své jméno a příjmení, stejně jako jména rodičů, adresu bydliště a – letecká akrobacie! – telefon
- pamatuje si stanici metra (vlaku) a případné značky oblasti (hodinová věž před domem, obchod v okolí atd.);
- ví, kam jít, když náhle zaostane za rodinou (k informačnímu pultu, pokladní, ochrance);
- nosí náramek (klíčenka), na kterém je napsáno telefonní číslo na maminku nebo tatínka (to se hodí zejména tehdy, když miminko ještě dost dobře nemluví). Vezměte prosím na vědomí, že je lepší nepsat jméno dítěte na takový „cheat sheet“ – potenciálně nebezpečný dospělý může tuto nápovědu použít k tomu, aby se zavděčil malému.
Můj hrad
Aby byl váš domov pro vaše dítě co nejbezpečnější, budete se muset hodně snažit. Na oknech – a nejen v dětském pokoji! — vyplatí se nainstalovat speciální rukojeti, „hřebeny“ nebo západky s „ochranou dětí“ – tedy takové, které může otevřít pouze dospělá osoba. Je dobré, když v dětském pokoji můžete otevřít okno pouze dokořán a velké dveře se otevírají svisle – „směrem k vám“. Samozřejmě, že objem přiváděného čerstvého vzduchu bude v tomto případě poněkud menší, ale dítě nevypadne z okna, pokud se mu podaří vylézt na parapet.
Na balkonové dveře je také vhodné nainstalovat bezpečnostní mechanismus. Dbejte na to, aby šlo otevřít zevnitř – kdyby se miminko například zvenčí náhodou zabarikádovalo.
Výběr správného nábytku je dalším aspektem „bezpečnosti domova“. Do dětského pokoje je lepší volit předměty bez výstupků a ostrých rohů, aby se dítě nemohlo nechtěně zranit. Pravidelně kontrolujte, zda jsou police, dvířka atd. bezpečně přišroubována. Nešetřete na kvalitním kování – vodítku, západce, madle.
Materiál, ze kterého je nábytek vyroben – masivní dřevo, MDF, dřevotříska atd. – musí být odolný proti opotřebení a snadno se čistí. Ale co je nejdůležitější, materiál musí splňovat ty nejvyšší standardy. Při koupi postele z masivu si určitě prostudujte certifikát kvality a zjistěte, z jakého druhu dřeva je vyroben váš oblíbený model. Nejčastěji se používá „měkká“ a nehodnotná borovice.
Chcete-li vyhodnotit kvalitu výrobků vyrobených z dřevotřísky (dřevotřískové desky), postupujte podle následujícího algoritmu:
- Odhadněte tloušťku desky – měla by být alespoň 18 mm (pro pracovní desku – 22 mm);
- Pečlivě zkontrolujte povrch desky – potřebujete laminovanou (do dřevotřískové desky se pod tlakem vtlačí fólie) a ne laminovanou (fólie se jednoduše nalepí nahoru a jen vybublá). Pokud se bojíte udělat chybu, obraťte se na poradce obchodu;
- S vášní si prostudujte certifikáty kvality – především na obsah škodlivých látek v materiálu. Deska emisní třídy E1 je považována za bezpečnou (ne více než 10 mg volného formaldehydu na 100 g suché hmotnosti dřevotřískové desky). Desky třídy E2 obsahují třikrát více formaldehydu – takové „desky“ nelze použít na dětský nábytek.
POZORNOST! Pokud popis dřevotřísky obsahuje slovo Egger, nemusíte kontrolovat vše ostatní: jedná se o materiál evropské třídy.
Pokud máte doma malé dítě
Je velmi důležité postarat se o bezpečnost velmi malého dítěte, které se plazí po obytném prostoru svých rodičů. Zde je to, co rozhodně musíte udělat, alespoň pro svůj klid:
- Snadno dostupné krabice s cenným/nebezpečným obsahem – dráty, léky, kosmetika – uzavřete speciálními zámky.
- Umístěte zátku na dveře pokoje, abyste zabránili skřípnutí prstů vašeho dítěte.
- Nalepte ochranné prvky na ostré rohy komody, televizního stojanu atd.
- Umístěte dráty, které vedou podél podlahy, do krabic nebo pod základní desku.
- Umístěte zástrčky do zásuvek, na které vaše dítě dosáhne.
- Nainstalujte svorky na okna.
Na internetu se budete cítit jako doma
Když dítě vidí rodiče u počítače, začne ho to strašně zajímat – co na této věci tolik přitahuje dospělé? Buďte otevření a uspokojte jeho zvědavost – řekněte svému dítěti co nejjasněji o PC obecně a o internetu zvlášť. Projděte si „prohlídku“ internetu a ukažte svému drobečkovi, jak to u nás všechno funguje a kde se může podle věku zabavit.
Kdy byste se měli začít seznamovat s World Wide Web? Univerzální vzorec neexistuje, ale v každém případě je lepší, aby děti do 10 let byly online pod dohledem svých rodičů – bez ohledu na to, zda mají osobní počítač nebo používají mámu či tátovu „stroj“. Pokud nemůžete sedět vedle svého dítěte, ale chcete mít naprostou jistotu, že je vše pod kontrolou, použijte nástroje pro zabezpečení internetu.
Pravda, jak víte, je snadné a příjemné mluvit, ale ve virtuálním prostoru je stále lepší nepřehánět to s upřímností!
- Pro přijímání a odesílání e-mailů vašemu dítěti je lepší používat poštovní schránku jednoho z rodičů. Pokud chce vaše dítě mít své vlastní „mýdlo“, pomozte mu projít registrační procedurou, aniž byste poskytli skutečné osobní údaje.
- Pokud web požaduje jméno pro personalizaci webových materiálů, vymyslete pseudonym, aby nebylo možné pochopit, jaké je skutečné jméno dítěte.
- Prohlédněte si obrázky, které vaše dítě sdílí s přáteli přes internet – neměly by obsahovat osobní údaje.
- Vysvětlete svému dítěti, že by nemělo souhlasit se setkáním s lidmi, které potkalo online. Alespoň sám – bez vašeho doprovodu.
- O tom, zda si dítě může stahovat hudbu nebo komunikovat s vrstevníky na sociálních sítích, musí rozhodnout máma a táta. Pokud vám to nevadí, řekněte svému dítěti o pravidlech chování na internetu – v podstatě jsou stejná ve skutečném světě i ve virtuálním. Vysvětlete svému dítěti: ne vše, co vidíte na internetu, je pravda. A určitě požádejte své dítě, aby se s vámi v obtížných situacích poradilo.
