Starší lidé zpravidla milují vlastní vnoučata. Je to pochopitelné, protože ve svých ubývajících letech máte opět možnost hrát si s dětmi, které jsou vašim dětem i vám podobné. Je hezké vrátit se desítky let do minulosti a cítit stejné starosti.
Vnoučata také rádi navštěvují své prarodiče, aby poslouchali zajímavé příběhy, jedli chutné jídlo a dostávali dárky. Ale když děti vyrostou a osamostatní se, často zapomínají na ty, kteří je tak zoufale milují.
„Dvakrát ročně posílám svému nejstaršímu vnukovi, studentovi, pomoc ve výši 100 eur. Posílám stejné částky jeho dvěma mladším sestrám. Dívky vždy zavolají, aby poděkovaly, řeknou vám, jakou mají z dárku radost, a pochlubí se tím, co koupily nebo se chystají koupit. Od mého vnuka nikdo nevolá ani dopis,“ stěžuje si 74letá Irina.
„Opravdu čekám zbytečně? Nebo tyto peníze v dnešní době nestojí za nic? Moc rád bych slyšel díky. To je tak těžké jen tak zavolat babičce,“ diví se starší žena.
Samozřejmě je těžké vyrovnat se se zklamáním, když i v těžkých podmínkách našetříte peníze na dárek pro milovaného vnuka, ale on se ani neobtěžuje poděkovat.
Přesto nevděk vnoučat pozorujeme nejen u nás, ale po celém světě. Důvod je prostý: pokud se v průběhu let zájmy většiny prarodičů soustřeďují stále více na rodinu, pak se rostoucí vnoučata, získávající nové zájmy a známosti, od rodiny stále více vzdalují.
A ať je to jakkoli smutné, v uspěchaném životě mladých lidí se objevuje (nebo se tak zdá) tolik zajímavých a důležitých věcí, že mnohé je odsunuto do pozadí, dokonce i vztahy s blízkými.
Možná chlapovi hlavu zaměstnávají starosti a pokaždé zapomene poděkovat své štědré babičce. Irina by se proto neměla urazit, ale být ráda, že je schopna koupit dárek pro svého vnuka. I když stojí za to se na situaci podívat z její strany.
Tím, že člověk dává peníze, chce udělat něco dobrého. A ačkoli to vypadá, že to dělá z vlastní vůle, stále potřebuje vděčnost. Zvláště pokud pomáhá milované osobě, kterou vídá jen zřídka, od níž se mu denně nedostává potvrzení vlastní potřeby. Vděčnost zde slouží jako potvrzení, že dar je pro vnuka cenný, což znamená, že cenný zůstává i sám dárce.
Není zcela jasné, zda je vnuk líný, zapomíná nebo je příliš zaneprázdněný. Je lepší se zeptat přímo babičky, zavolat. Není těžké se zeptat, jak se má váš vnuk, jestli dostal peníze, jestli si koupil něco dobrého.
Možná by měl být učiněn první krok k připomenutí vztahu, k návratu tepla do tohoto rodinného spojení. Pokud vnuk mluvit nechce, pak byste si měli dobře rozmyslet, zda se mu vyplatí takto jednostranně investovat do vztahu.
100 eur za studenta je i dnes nezanedbatelná částka. V tak mladém věku, kdy se teprve učíte vydělávat peníze, potřebujete především podporu. Tudíž vnuk asi cítí tuto pomoc a má babičce za co děkovat.
Přitom stačí vzpomenout si na svá studentská léta, kdy ve vaší hlavě bylo tolik nápadů, zájmů a plánů. Svět je nový a vy ho spěcháte prozkoumat. A myšlenka na to, jak je důležité zavolat rodičům, tetě nebo prarodičům, se často ztrácí kdesi v hojnosti zajímavých starostí. Věčný problém, který je třeba chápat a neurážet. Je lepší nejprve zavolat.
