Navzdory hormonálním náporům, zranitelné psychice a častým změnám nálad jsou teenageři jen dospělé děti
Většina rodičů teenagerů přiznává, že je pro ně obtížné komunikovat se svými dětmi a proces výchovy se změnil ve velký problém: dospívající nechtějí nikoho poslouchat, couvají, nesnesou komentáře, rady a instrukce. Často jako odpověď jednoduše zabouchnou dveře… Maminky a tatínkové si lámou hlavu: co dělat? Někteří rodiče se domnívají, že na toto hrozné období prostě musí počkat. Jiní se snaží z pozice síly bojovat s bouřlivým chováním dětí, jiní zase studují články o výchově, aby našli přístup k dítěti, které bude mít brzy knírek…
Období dospívání je náročné jak pro samotné děti, které již vypadají jako dospělí a považují se za oprávněné rozhodovat o všech záležitostech samy, tak pro rodiče, kteří nemají vždy dostatek trpělivosti a světské moudrosti, aby si nepokazili vztah s dítě. Rodiče si neuvědomují, že dítě vyrostlo a už to není poslušná „sedmikráska“, ale svéhlavý „kaktus“. Děti samotné jsou také ztracené a nechápou, jak se mají chovat. V tomto případě je úlohou rodiče pomoci rodině důstojně projít touto nelehkou cestou. Právě matky a otcové však často jednají značně unáhleně a za chyby musí zaplatit nemalou cenu.
Psycholožka Natalya Sidorenok hovořila o tom, jakou komunikační strategii by rodiče měli zvolit a co by nikdy neměli dělat.
Uděláš, jak říkám!
Mnoho rodičů je zvyklých, že je jejich dítě bez pochyby poslouchá, a proto zuří, že se jejich milované dítě vymklo kontrole a nechce dělat, co se mu řekne. Otcové a matky vyžadují bezpodmínečnou poslušnost, dítě trestají a neslyší žádné námitky. Jsou si jisti, že nastal čas ukázat dítěti, kdo je v rodině šéfem. Jedním slovem, snaží se jednou provždy tečkovat já. Nechápou, že výchovné metody, které na ně jejich rodiče kdysi používali, u dnešních teenagerů nefungují! Takové metody mohou dítě pouze zlomit, ale nevychovat. To rodiče ještě více odcizuje vlastnímu dítěti: v reakci na to vyvstává vztek, hněv, zášť a dokonce i nenávist k mámě a tátovi.
Teenagera byste neměli lámat přes koleno. V první řadě je potřeba nechat dítě mluvit samo za sebe. Pozorně mu naslouchejte a dobře přemýšlejte, v čem by mohl mít pravdu. Začněte rozhovor s tím, že dokonale rozumíte, o čem mluví, a sdílíte jeho názor… A pak je třeba opatrně přejít k prezentaci vlastního postoje. Nikdy nepoužívejte slovo „ale“. To dítě okamžitě odcizí a povede k další hádce. Větu je lepší formulovat jemněji, např.: „Na druhou stranu s tebou souhlasím…“ nebo „…zároveň bych chtěl…“ Dítě nemusí souhlasit správně pryč, ale určitě si vaše slova zapamatuje a vezme na vědomí. A později může udělat přesně, jak jste ho požádali. V každém případě se při takové komunikaci dítě nestáhne do sebe, nevstoupí do konfliktu a pokračuje v běžné komunikaci s rodiči. Je to velmi důležité.
Rodiče se musí více ptát a konzultovat se svým dítětem, aby se cítilo jako plnohodnotný člen rodiny: „Co si o tom myslíš?“, „Jaké vidíš východisko?“ Zároveň se není třeba bát ztráty své autority. Pokud vás dítě skutečně respektuje, vaše otázky na něj a touha poradit se s autoritou ho nijak neovlivní.
Kategorické „ne“ – pouze v nouzové situaci
Mnoho rodičů říká svým teenagerům „ne“ příliš často a neustále jim věci zakazují. A pokud se v raném dětství dítě bálo neuposlechnout, pak v dospívání prostě přestane dbát na zákazy a bude jednat po svém. Proto místo kategorického „nedělej“, „nechoď“, „nedělej hluk“ je lepší konstruktivně si s teenagerem promluvit o tom, co vám nevyhovuje, nebo nabídnout alternativu. Například, pokud je neustále hrubý na svou sestru, můžete se zeptat, proč uráží svou milovanou? Proč ji to rozpláče? co udělala špatně? V tomto případě bude teenager schopen vidět situaci zvenčí a pochopit, co skutečně způsobuje bolest.
Další příklad: když si puberťák přivede domů kamarády a ti zapnou hudbu na plnou hlasitost, můžete se s ním v klidu dohodnout, že se děti budou bavit ještě 15 minut a pak se všichni půjdou projít ven, protože máma má bolest hlavy… Nebo si všichni nasadí sluchátka. Žádný křik ani nadávky! Všechny problémy je třeba řešit v klidu a společně.
Je pravda, že existují případy, kdy jsou rodiče kategoricky proti přáním dítěte. Jeďte například na víkend do jiného regionu země s neznámou společností. A pokud rodič řekne kategoricky „ne“, pak je to skutečně naléhavé a musí dítěti vysvětlit, proč to jinak nejde. Pokud slovo „ne“ zazní desetkrát denně, zákaz ztrácí veškerý význam, ale pokud k tomu dojde pouze v nejzávažnějších situacích, dítě určitě bude poslouchat a přemýšlet o důsledcích.
„Zase jsi si neuklidil pokoj“
V dospívání chtějí děti, aby se s nimi zacházelo jako s dospělými, a rodiče jim často od rána do večera říkají: neuklidili jste si boty, špatně myjete nádobí, jak držíte vidličku?
Mnoho otců a matek si pouze všímá chyb a omylů svého dítěte, a to je dráždí. A dítě je utlačováno neustálou pečlivou pozorností rodičů k jeho nedostatkům. Proto – hádky a rozhořčení v rodině. Je jasné, že teenageři toho ještě moc neumí, ale předstírají, že všechno vědí a zvládnou to i bez pomoci rodičů, a proto mohou opravdu něco udělat špatně. Rodiče se však musí naučit vidět nejen chyby a chyby dítěte, ale také jeho pozitivní stránky. Třeba jak dobře okopal zahrádku u dači, jak všem připravil snídani, jak ochotně pomáhal mladší sestře s úkoly. Toho je třeba si všímat a chválit! Nebojte se slov obdivu a vděčnosti, povzbuzují vaše dítě, aby vás ještě více potěšilo. A na nedostatky musíte velmi správně upozornit, abyste své dítě neurazili a nezkazili důvěru a přátelství.
Jak se chovají rodiče?
Když od dítěte něco vyžadují, sami rodiče musí jít příkladem. Pokud budou neustále mluvit o nebezpečí kouření, zatímco oni sami kouří, pak žádné argumenty nepomohou. Pokud požadují čistotu a pořádek v pokoji, ale sami si byt uklízejí jen zřídka, pak dítě pořádek nikdy neudrží. Pokud neustále chodí pozdě do práce, nemohou dítěti vyčítat, že přijde do školy pozdě.
„Učte se z mých chyb“
Pokud se rodiče rozhodnou u dítěte vymýtit špatné návyky, například neustálé neplnění úkolů a nechuť si úkoly zapisovat, pak je nejlepší si během školních let vzpomenout na sebe a promluvit si od srdce. „Víte, ve škole jsem nedělal moc domácích úkolů, v důsledku toho se můj výkon snížil a v posledním ročníku jsem se nemohl dobře připravit na vstup na univerzitu.“ Pravda, snažte se to nepřehánět ani s odhalením.
Bez „sponky do vlasů“
Mnoho rodičů mu nadává za každý přestupek a chybu svého dítěte, vytváří skandál a trestá ho. Nešetří ani urážlivými slovy jako „líný“, „neznalý“, „neschopný“ a podobně. Takový postoj k dítěti nepovede k dobrým výsledkům, ale pouze zhorší obtížné vztahy v rodině. Rodiče by měli s dítětem správně probrat, co udělalo špatně nebo špatně a zdůraznit, že to byla jen chyba, kterou už nikdy nezopakuje. Připomeňte si, že bez chyb nelze žít, hlavní je se z nich poučit. A pokud dítě podnikne kroky k nápravě chyb, podpořte ho a pomozte mu. Určitě to ocení. Neustálé osočování a nadávky na něj povedou k opačnému efektu – dítě udělá vše ze zášti…
Vědět, jak přiznat chyby
Je velmi důležité naučit své dítě přiznat své chyby a požádat o odpuštění. Udělá to pouze v případě, že sami rodiče budou schopni přiznat, že se mýlí. Pokud rodič ukvapeně křičel a obvinil ho z něčeho, co se nestalo, musí se dítěti rozhodně omluvit. Pak dítě požádá o odpuštění, pokud bylo hrubé, někde „zpackalo“ nebo ho zbytečně trápilo.
Respektujte své dítě
Vztahy v rodině se utužují společným chozením do kina, kaváren a respektováním osobního prostoru každého, včetně teenagerů. Důležitý je nedostatek naprosté kontroly nad ním, stejně jako důvěry a respektu. Navíc to znamená nejen respekt, který se projevuje v komunikaci, ale také respekt k jeho koníčkům, aktivitám, přátelům, jeho snům a aspiracím.
Navzdory hormonálním náporům, zranitelné psychice a častým změnám nálad jsou teenageři jen vyzrálé děti, které stále potřebují péči, podporu a pochopení. Rodiče budou muset vynaložit velké úsilí, aby si v rodině zachovali vzájemný respekt a důvěru. Ale ta námaha stojí za to.
