Míra, do jaké můžete navázat vztahy s dětmi dospívání, závisí na tom, jak dobré budou, až děti vyrostou.
Dospívání je obdobím změn, přechodu z dětství do dospělosti. V této době dítě dospívá jako osoba a začíná komunikovat s rodičem jako rovný s rovným.
Přechodný věk pro děti může začínat v 11 a končit v 17. Je potřeba si dávat velký pozor, abyste dítě v tomto období neponižovali, neuráželi ho, nedělali zbytečné nároky a hlavně mu nevyčítali jeho problémy. Protože je nevyřeší. Buď začne žít s pocitem viny, nebo se začne stěhovat pryč.
Ilustruje to příběh, se kterým se frustrovaná matka 16leté Evdokie obrátila na online podporu.
„Moje 16letá dcera se soustředí pouze na svou kariéru. Domácí práce jsou pro ni ztrátou času. Myslí si, že je to moje zodpovědnost. Právě nepracuji, mám zlomenou pravou ruku. Ani tato skutečnost ji nemotivuje, aby mi pomohla. Důležitou roli v jejím vývoji sehrál můj otec, se kterým jsme již deset let rozvedeni, a na vlastním příkladu ukázal, co to znamená být úspěšným člověkem.“
„Co jiného mohu udělat, abych změnil její pocit, že být dobrým člověkem je stejně důležité jako být úspěšný? Tyto hodnoty jsem jí vždy vštěpoval. Jsem dobrý člověk, ale nedosáhl jsem úspěchu a žiju normální život obyčejného člověka. Myslím, že to byl pro ni výchozí bod.“
V této situaci by matka měla řešit dva problémy. První je nasnadě: dohodněte se s dítětem na rozdělení povinností v domácnosti. Za druhé: naučte se ji vnímat jako samostatnou osobu, a ne kopii jednoho z rodičů. Matka si možná ani neuvědomuje, že s tím jsou problémy. To radí psychologové.
V podobě matčina apelu je patrná únava, podrážděnost, nespokojenost se životem, se sebou samým a se svým dítětem. V takovém stavu je vyjednávání obtížné a často zbytečné. Nejprve musíte vyřešit vnitřní problémy a poté řešit každodenní.
Dále byste měli vyjednávat jako s dospělým, ale s určitými nuancemi. S teenagery velmi dobře fungují dohody ve formě ústních smluv, ve kterých je vše konkrétní.
Můžete se například dohodnout, že si dítě vybere libovolný den v týdnu, kdy souhlasí s úklidem. Domluvte se také na důsledcích, které ho čekají, pokud svou povinnost nesplní.
Tyto důsledky by měly vyhovovat jak rodiči, tak dítěti a měly by být předem nastíněny. Nemělo by to být něco super významného, ale ani nevýznamného.
Dítě bude potěšeno, že má nějaké právo volby, naučí se nést zodpovědnost za svá slova a také spolupracovat, jako tým s rodičem. Nebude mít pocit, že je k něčemu nucen.
Schéma funguje, ale musí se používat moudře. Dohodněte se na skutečných věcech. Neměli byste požadovat, aby například 16letá dcera přes noc umyla celý dům, všechno nádobí a vyžehlila všechno prádlo. Úkol musí být proveditelný a spravedlivý.
Pokud chodí do školy, něco cíleně studuje, navštěvuje sportovní nebo taneční kroužky, tak už je dost vytížená. Škola je pro teenagery tím, čím je práce pro dospělé. Pokud do toho hodně investují, pak mají po práci stejně jako dospělí málo sil.
