Z dětské psychoterapie bohužel vyplývá potřeba psychoterapeutické práce se všemi členy rodiny, kteří mají na dítě nejnegativnější vliv.
Psychoterapeuti mají takový vtip: společnost, společnost, je místo, kde si zaručeně snížíme vlastní sebevědomí. Tento vtip je jen část vtipu, zbytek je pravda. Nízké sebevědomí však není jen bla bla bla. Víte, jak se tomu ještě říká? Nízké sebevědomí je nedostatečně vyvinuté Já a nedostatečně vyvinuté Já, Já, není Osoba, ale polovina osoby, třetina osoby, to je nepřítomnost Osoby.
Rozvoj pocitu sebe sama u dítěte
Pamatujete si hru Živá mrtvola? Lidé s nízkým sebevědomím jsou tedy chodící zombie, je v nich velmi málo lidskosti, pouze jejich vzhled. Tady liška je liška, moucha je zase moucha. Ale člověk se nesmí narodit, ale stát se. Nízké sebevědomí tomu narušuje.
Jak nezabít člověka ve vlastním dítěti? Nejprve se na něj podívejte blíže – zda má příznaky toho, co dětští psychiatři směle připisují projevu nízkého sebevědomí.
Zde je seznam těchto příznaků:
- Dítě neustále kňučí.
- Dítě tvrdošíjně dosahuje svého cíle, nedokáže měnit plány a naslouchat argumentům rozumu.
- Dítě neví, jak ve hrách prohrávat, když prohraje, začne se vztekat nebo bojovat.
- Dítě se chlubí a lže o tom, co nemá.
- Dítě přitahuje pozornost antisociálním dováděním, dováděním a škádlením.
- Dítě rozdává dětem (i dospělým) pamlsky, sladkosti, peníze a hračky a snaží se usmířit každého, s kým ho život potká.
- Dítě se přejídá z vlastní iniciativy (nemluvíme o těch dětech, které překrmuje řekněme babička).
- Dítě se nadmíru kritizuje.
- Dítě neustále přesouvá vinu na druhé (tedy opak bodu 8, ale také znak odchylky od normy).
- Dítě má příliš mnoho strachů, které mu brání žít.
Pokud máte alespoň pět těchto příznaků, je to důvod kontaktovat dětského psychoterapeuta. Žádný dětský psychoterapeut však nikdy nepracuje jen s dítětem. Z dětské psychoterapie bohužel vyplývá potřeba psychoterapeutické práce se všemi členy rodiny, kteří mají na dítě nejvýraznější vliv. To znamená, že stále musíte začít u sebe.
Jakákoli fobie z dětství, neuróza, koktání, noční pomočování atd. – to je lakmusový papírek, který ukazuje, jaká je v rodině atmosféra. Psychoterapeuti říkají: neexistují žádné nemocné děti, mezi mámou a tátou jsou špatné, nezdravé vztahy. Nebo s maminkou a babičkou, což je mnohem smutnější…
Začněme tedy u sebe. V zásadě platí, že to, co bude napsáno níže, vám řekne každý kvalifikovaný rodinný psychoterapeut, ale za vaše peníze.
Aby rodiče stimulovali rozvoj vlastního já dítěte a nepošlapali jeho sebevědomí, musí při výchově dodržovat následující zásady:
Naslouchejte dítěti, uznejte jeho právo mít své pocity a přijměte je takové, jaké jsou.
Chovejte se ke svému dítěti s respektem a berte ho vážně. Přijměte ho takového, jaký je! (opakuji podruhé).
Vždy odměňujte za skutečné úspěchy. Pak budou mít cenu.
4. Buďte ke svému dítěti upřímní. Můžete být neupřímní s kýmkoli, ale nepoctivost nebude fungovat s vaším dítětem. Ležící rodič ničí jednoduchý obraz existence malého človíčka a zanechává ho ve vlčí osamělosti uprostřed prázdného a chladného světa.
Nezačínejte fráze slovem „TY“, preferujte fráze se slovem „já“ (to bude upřímnější, viz bod 4). Například neříkejte „DĚLÁTE hluk“, řekněte „Nemůžu to vystát, když se z té hrozné hračky ozývají hlasité zvuky.“ Neříkej „Zničil jsi mi halenku“, řekni „No, halenka je zničená. Teď nevím, co si vzít do práce.“ „Yak“ obecněji, bude to jen velmi upřímné.
Uvádějte pouze konkrétní komentáře. Zakažte si používat konstrukce jako „Vždycky“ nebo „Nikdy“…
Pro začátek mějte o sobě velmi vysoké mínění, dodržujte své zájmy v životě. (Zní to divně? Jen se nad tím zamyslete).
Nikdy nekritizujte dítě před cizími lidmi. Mimochodem, totéž se doporučuje při komunikaci s manželem. Manžel, stejně jako dítě, by měl být chválen pouze před cizími lidmi.
Umožněte svému dítěti, aby bylo kreativní, když chce, a nenuťte ho do činností, když kreativní být nechce. Oba extrémy zabíjejí dětské kreativní schopnosti!
Nenuťte své dítě krmit.
Dítě četlo a sledovalo malou televizi. Nedokáže vám inteligentně říct o svých problémech. Jediný způsob, jak to všechno může dítě nějak vyjádřit, je prostřednictvím projevů negativních emocí.
