Život pro velkou rodinu může být těžký. Zvláště pokud všichni kolem vás mají sklon vypadat křivě a kritizovat, jakmile vy a vaše tři děti vstoupíte do obchodu. Jak se cítí matky ve velkých rodinách a proč bychom k nim měli projevit trochu více tolerance.
Představte si tu situaci: přijdete si v klidu sednout do kavárny a najednou tam najednou přijde celý dav v podobě jedné velké rodiny se třemi dětmi. Děti samozřejmě začnou pobíhat po celém podniku a vytvářejí spoustu hluku a povyku. Jaká je vaše reakce? S největší pravděpodobností budete podráždění a možná i naštvaní. Přišel jsi se dobře pobavit.
Nebo tady je další příklad. Cestování ve vlakovém voze s vyhrazeným místem, kde mezi lůžkovými oddíly nejsou dveře. Na jednom konci kočáru, téměř vedle vaší police, je velká rodina. Hluk a vřava celou noc a další taky, protože cesta je docela dlouhá. Jste však na služební cestě a nemáte kam jet. Ráno vás čeká práce a hlava se vám točí ze dvou bezesných nocí.
Nic příjemného, že? Okamžitě se chcete zlobit nejen na tyto konkrétní lidi, kteří vám ničili čas, ale na všechny obecně. Pro všechny velké rodiny po celém světě. Existuje touha říci něco ve stylu:
„No, proč jsi musel porodit tolik dětí?! Opravdu jedna nebo dvě nestačily?“
Abych byl upřímný, sám jsem se začal zajímat o důvody, proč rodiče dělají taková rozhodnutí. Za prvé, stojí za zmínku, že se jedná o osobní volbu pro každého dospělého. To je právo, které mají všechny páry. Ale s právy přichází i zodpovědnost.
Zeptal jsem se své kamarádky s mnoha dětmi, proč se s manželem rozhodli mít tři děti. Na mě je i jeden moc, ale tady jsou tři. Odpověděla takto:
„Pocházím z velké rodiny a jsem zvyklý mít kolem sebe spoustu lidí. Cítím se nepříjemně, když kolem nikdo není nebo je tam jen jedno dítě. Měli jsme finanční možnosti, takže po narození našeho prvního miminka jsme se téměř okamžitě rozhodli pro druhé dítě.“
Tady je příběh dalšího mého přítele. Mají čtyři děti. Nedokážu si ani představit, jak se s tolika lidmi dokážou vyrovnat. Nicméně pokaždé, když k nim přijdu na návštěvu, je vše v naprostém pořádku: žádný hluk, všude pořádek, všichni jsou spokojení.
„Abych byl upřímný, neplánovali jsme mít tolik dětí. Ale můj manžel moc chtěl holčičku, ale všichni jsme byli kluci! Co můžeš dělat, když se ta dívka rozhodla nás navštívit jako poslední.“
Je skvělé, když mít mnoho dětí je vědomé rozhodnutí a ne bezmyšlenkovitý rozmar. V tomto případě je snazší vyrovnat se s dětmi. Jednoduše proto, že je to příjemnější. Ale i tak je to celkově dost těžké. Je také dobré, když jsou děti klidné a poslušné, ale není tomu tak vždy.
