Málokdy se najde rodina, kde by tchyně a snacha byly navzájem naprosto spokojené. A to vše kvůli časté komunikaci. Stává se to však i naopak, kdy tchyně nepomáhá a život rodiny vlastního syna ji téměř nezajímá.
Dnes budeme vyprávět příběh naší předplatitelky, která necítí žádnou podporu od manželovy matky. Dívka věří, že její mladá tchyně je příliš zapálená pro svůj osobní život a vůbec se nestará o svou rodinu. Je to tak?
„Marině Petrovna je pouhých 40 let. Ano, brzy se vdala a brzy porodila dvě děti. Již v 18 letech porodila mého manžela Roma ao rok později jeho bratra. Moje tchyně a její manžel se velmi milovali, vzali se, jakmile se vrátil z armády.“
„Romové říkali, že mají úžasnou rodinu. Marina Petrovna hned po škole absolvovala kurz účetnictví a začala intenzivně budovat kariéru. Dnes zastává post účetní v jedné velké firmě.
Ale když bylo Romovi 10 let, otec zemřel při autonehodě. S prarodiči se nedalo počítat, a tak Marina Petrovna vychovávala chlapce sama. Už tehdy prohlásila, že až děti dostudují, přestane se o ně starat, tak ať se naučí samostatnosti.“
„Zatímco její synové chodili do školy, Marina Petrovna jim platila učitele. Chlapi museli jít do rozpočtu, protože ona nehodlala platit za studium. A požadovala, aby si předem vybrali povolání, které je bude podporovat.
S Romem jsme se vzali ještě jako studenti. Moje tchyně kompenzovala část výdajů na svatbu a dala mi svatební cestu pro dva. A pak se rozloučila a jednoduše zmizela z našich životů. Jediné, co jsem mohl udělat, bylo zavolat a zeptat se, zda je vše v pořádku. A pak zase zmizela.“
„Romův mladší bratr zůstal bydlet u své matky, když studoval na ústavu, ale ta se o něj přestala starat. „Nebudu podporovat dospělého muže,“ řekla Marina Petrovna. A opět dodržela slovo.
A nedávno se nám narodila dcera. Přišla mi poblahopřát tchyně a přinesla obrovskou tašku plen a dalších hygienických potřeb. Všechny políbila a zase zmizela.“
„Faktem je, že Marina Petrovna má bouřlivý osobní život. Ve všední dny pracuje, o víkendech jezdí na kole, jezdí na výlety a dokonce chodí na túry. V zimě kolo vystřídají lyže… A nedávno vážně uvažovala o svatbě s novým přítelem, se kterým nedávno letěla na dovolenou.
Na naše prosby o hlídání vnučky nebo o pomoc s pronájmem bytu jen opráší: „Smiřte se s tím sami. Své děti jsem nějak vychoval bez prarodičů a ty to zvládneš.“ Také prohlašuje, že pokud se bude chtít trápit s dítětem, vdá se a porodí své vlastní.“
„Je to škoda takové lhostejnosti. Když Rom žil sám, měl peněz dost. Teď jsme tři a pomoc mé tchyně by se hodila. Navíc moji rodiče jsou v důchodu, já jsem jejich nejmladší a mohou pomáhat jen se zeleninou z dače. Marina Petrovna si ale užívá života plnými doušky…
Ano, někdy nám dává dárky, ale to je příliš málo. Jednoho dne jsem byl vážně nemocný chřipkou a ona konečně přišla hlídat mou vnučku. Ale jakmile jsem se cítil lépe, tchyně mávla rukou: „Do toho, mám co dělat.“ A odešla. Je to normální?“ – ptá se rozhořčená snacha.
Jsme zvyklí na model, kdy jsou prarodiče připraveni vydat ze sebe to poslední kvůli svým dětem a vnoučatům. A tento způsob chování se mnohým zdá normální a oprávněný, protože všechny tyto snahy jsou vyvíjeny kvůli novým generacím, které by určitě měly žít svobodněji, bohatěji, šťastněji a lépe.
